Jarmila Šmerhová

Jak kněžna láskou zahořela

kramářská píseň/balada

(kramářské písně/balady se zpívaly/recitovaly na jarmarcích od 16. - 19. st.)

 

Poslyšte pánové, i Vy, dámy,

tohle to tragické povídání.

 

Na straně východní, směrem k jihu,

leží tam městečko plné lidu.

Bydlí v něm krásná, mladá kněžna,

co v srdci má, nikdo nezná.

 

Miluje jinocha ztepilého,

myslí jen na něj, na milého.

On je ten jediný v srdci jejím,

co bylo dál, hned vám povím.

 

Mladík je poblouzněn ještě více,

miluje tu kněžnu převelice.

Myslí jen na ni, na milou svou,

hoří jak svíce, hoří touhou.

 

Za lesem, za temným, v malé chýši,

místečko lásky vynašli si.

Tajně se scházejí, noc je kryje,

zná to snad každý ,kdo miluje.

 

Svou lásku musejí denně skrývat,

kníže je žárlivý, nutno dodat.

Kněžnu, tu jen vlastní, nemiluje,

pořád v penězích se přehrabuje.

 

Milenci pojali odvážný plán,

ujedou, utečou, nebudou tam.

Kočárem knížecím uhánějí,

za hory, za doly, tam se skryjí.

 

Za lesem, za hvozdem jezdec stojí,

čeká tam na kočár v plné zbroji.

Kočár se zastavil, kulka vyšla,

milého zabila, kněžna vzkřikla.

 

Košile krvavá, kněžna bílá,

kníže se směje, jaká to láska byla.

Utekla kněžna, na skále stojí,

pro milého svého slzy roní.

 

Roztáhla ruce jak velký pták,

skočila z té skály, už je to tak.

Teď už jsou navěky stále svoji,

láska, ta je věčná, milí moji.

 

To je už konec mého vyprávění,

o kněžně a velké lásce její.

 

SOUBORY KE STAŽENÍ

FOTOGALERIE

No items found.