Bohuslav Fultner: „17.5. 2017 jsem měl poslední službu v Žatci na stavědle, pak signalisty nahradilo elektronické železniční zabezpečovací zařízení a stavědla se zbourala.“


Bohuslav Fultner: „Jeden obrázek mně trvá zhruba čtyři dny, složitější třeba týden,s některým si hraju i měsíc.“


Curriculum vitae má Bohuslav Fultner (1956) pestré: Rodák z Nové Vsi u Podbořanského Rohozce na úpatí Doupovských hor rád už jako malé dítě rád maloval. Když se ve dvou letech přestěhoval s rodiči do Žatce, s křídou nebo úlomkem cihly vydržel na chodníku dlouhé hodiny. Po skončení základní školy chtěl proto studovat uměleckou průmyslovku, ale nevzali ho. Tak se vyučil mechanizátorem a osm let(1974-1982) jezdil ve strojní traktorové stanici v Žatci s traktorem: „Některé věci, jako třeba matika, mně nešly,“ přiznává. Oženil se, rodina se rozrůstala a Fultnerovi potřebovali větší byt. „Dráha tehdy nabízela byty, tak jsem šel na dráhu,“ říká s tím, že na dráze pracoval nepřetržitě 35 let, od roku 1982 do roku 2017.

Začínal jako průvodčí nákladních vlaků (1982-1995), vletech 1995 až 2004 dělal signalistu/výhybkáře v Lišanech, od roku 2004 do roku 2017 pak sloužil v Žatci na stavědle č. 1. Jenže v roce 2017 se dodělala modernizace žateckého nádraží, instalovalo se elektronické stavědlo, a Bohuslav Fultner zamířil do předčasného důchodu. „17. 5. 2017 jsem měl poslední službu na stavědle, pak signalisty nahradilo elektronické železniční zabezpečovací zařízení a stavědla se zbourala,“ říká a dodává: „To víte, že mi to bylo líto, prožil jsem tam kus života.“ Nejvíce vzpomínek má však jako průvodčí nákladních vlaků: „To jsme jezdili do Mostu, do Bíliny, do Lužné, do Chomutova, tehdy ještě jezdily vojenské přepravy, nejdelší vlaky měly 750 metrů, v Žatci jsme je museli rozdělit a dát na dvě koleje.“

Jeho koníčkem, jak už bylo řečeno, je od dětství kresba, tradičním základem jeho kreseb je perokresba. „Nejdříve obrázek překreslím obyčejnou tužkou a pak ho vykreslím redisperem, v tomhle směru jsem puntičkář. Až potom to vybarvím. Jeden obrázek mně trvá zhruba čtyři dny, složitější třeba týden, s některým si hraju i měsíc. U některých obrázků jsem schopný dělat jen čtyři centimetry čtvereční denně,“ popisuje. Kresby dnes dělá výhradně podle fotografií, ať už historických či soudobých. Jeho kresby tak trochu připomínají styl Jiřího Boudy: „Kdyby mi někdo řekl, že to je jako od Boudy, tak je to samozřejmě pro mě lichotka, ale s malířem Boudou se nechci srovnávat, přece jenom, on byl vystudovaný grafik a já jsem jen amatér. “ S malířem Jiřím Boudou měli jedno společné – oba byli signalisté: Jiří Bouda v Bubenči v Praze a Bohuslav Fultner v Žatci.   Bohuslav Fultner je členem výtvarné skupiny Českého zemského svazu FISAIC OSŽ, své obrazy vystavoval například na radnici v Praze v Kolovratech a v Žatci.

Před dvanácti lety jej náhodou „objevil“ Ing. Josef Schrötter, autor populárně-naučných knih o železnici. Jejich první společnou knihou byl Svět lokomotiv vydaný v roce 2014 (druhé vydání v roce 2015, předtím spolu dělali kalendáře). Aktuálně Bohuslav Fultner dokončil kresby do poslední knihy, v pořadí již deváté (Putování po pražských nádražích), která vyjde letos v říjnu. „Například vyšehradské nádraží je tam namalované tak, jako kdysi bylo. Teď vypadá opravdu hrozně,“ dodává. Celkem publikoval kolem šesti set obrázků a další vbrzku přidá. Jak prozradil, s Ing. Josefem Schrötterem chystá další knížku, v pořadí jubilejní, desátou. Bude se jmenovat Lokomotivy a vlaky na kolejích světa.

SOUBORY KE STAŽENÍ

FOTOGALERIE

No items found.